úsvit bez mraků
písek spolknut hvězdami
které vrhají křehké světlo
na jezírko chabého osvícení

už ví dost, aby trpěl
aby měl hlad i žízeň
ale nakonec je stejně slepý
ke všemu mimo svého těla a písku
chladnokrevná neznalost
udržuje jednoduchý řetěz myšlenek

plně vyšlé slunce
se teď chlubí nad dunami
vaří krev
had se plazí v kruzích
smyčka je stále těsnější
formuje se řemen
motor uroborosů
v koloběhu pozorování a učení
zvracení a trávení individuality
razí cestu do civilizace

poušť ustupuje stepi
upředu v plahočení blahopřejí
tulipány i máky, oheň i zemědělství
laciné cetky jako odměna nedospělému egu
teď spolknuto pochybností
lije křehkou útěchu
do jezírka bdělého trápení